| K porozumění činčil
potřebujete znát jejich řeč. Neboť činčily mají
rozmanitý repertoár zvuků, se
kterými se při každé náladě mezi sebou
dorozumívají.
Přitom se ukázalo, že činčily se lidem ve výrazech pocitů moc nepodobají. Podle jejich nálady se mění i jejich základní zvuky v mnoha různých barvách a hlasitostech. Etologicky řečeno, činčily jsou čistě kořistí. To se také odráží na jejich řeči. Což je často vysvětlením o hrozícím nebezpečí. Pokud má strach či ji něco bolí, používají např. Zcela speciální charakteristické zvuky. Jejich přirozenými nepřáteli jsou především draví ptáci a v neposlední řadě člověk, který je vyhubil v jejich přirozeném prostředí kvůli jejich super hebkému kožichu. Přesto se jejich vymření nemusíme obávat, zde vítězí jejich držení jako domácí zvíře a jejich obliba. Kontaktní a dorozumívací zvuky Tokání Zvuky mláďat Nesnáze a obrana Zlost a hněv Varování a poplach Žraní a hlodání
Poznámka: Některé zde popsané zvuky můžeme slyšet jen vzácně, totiž, je dost obtížné se k nim dostat s mikrofonem. Proto tu chybí ještě pár zvukových klipů. Kromě toho má každá činčila svou vlastní osobnost, přičemž je některá více a jiná méně upovídaná!! Od páru činčil člověk může slyšet většinou více rozmanitých kvičících zvuků, kdežto jedna činčil je spíše potichu (s kým si má taky konečně povídat?).
KONTAKT A DOROZUMÍVÁNÍ
„Kontaktní“ zvuk Pár
činčil se
dorozumívá většinou
tichým jemným zvukem, který
zní jak
spokojené
brumlání/chrochtání (kontakt.wav).
To potvrzuje
sounáležitost obou zvířat. Mám často
dojem, že tento zvuk působí velmi
konejšivě na zvířata jedné skupiny.
Vábení a žebrání Vábení
používá činčila vždy, když
něco chce nebo něco hledá, např. pokud žebrá o
pamlsek nebo pokud chce
z klece a to chtějí mé činčily prakticky
pořád, když stojím před klecí
lock.wav O něco energetičtěji zní to, když „Kudel“ hledá svou ženu, protože by se k ní rád schoulil. U4.wav
TOKÁNÍ
Když je samice „vášnivá“, uchází se o ní samec klidně znějícím tokavým zvukem a opětuje tak samici jeho připravenost k páření. Samec přitom drhne svou zadní částí o zem a vrtí nápadně ocasem sem a tam, přičemž vytváří švitořící zvuk, který zní podobně jako <<tsi-tsi-tsi-tsi-tsi-tsi-tsi-tsiee>> (mating.wav) Tato začíná živý hon po kleci, přičemž samec znovu a znovu zkouší pokrýt samici. Toto však samici ale nejdřív odrazí (ozve se tísňový zvuk) a prchá před ním. Konečně se chce nechat dobývat než si ha sebe pustí. Při tomto celém rituálu se spolu činčily živě baví a používají přitom kontaktní a dorozumívací zvuk v různých barvách a variacích. Dokud samice ještě není připravena k páření, zabrání v tom samci tím, že se bleskurychle otočí, postaví se na zadní a pohrozí mu zuby (srovnej „Zuřivost a vztek“). Samec se potom cítí uražený a běduje napůl bolestně, napůl zlostně (wehmut1.wav) (viz Kontakt). Toto troubení wehmut2.wav zní stejně jako „mlhový“ roh. Jak zde, tak také zde kvičí moje nejstarší činčila „Kudel“ docela mile ve vysokých tónech, protože by tááák rád chtěl ke své ženě, ale nesmí. Už je celkem zoufalý. Důvod: ona má v současné době 2 malá mláďata a potřebuje klid. Proto sedí ve zvláštní kleci.
Zvuky samce po „tom“ Po úspěšném páření vydává samec pár minut podivně vysoký a ukvičený zvuk. Přitom je ještě celkem rozčilený a zní to, jako by byl ochraptělý nebo by měl škytavku. Hned potom sedí pár těsně schoulený u sebe na poličce a spí.
ZVUKY MLÁĎAT
Kontaktní zvuk mláďat Když činčilí máma očichá své mladé (nos na nos), oni na to odpoví velmi hlasitým dlouhým kvičením (bquick1.wav). Tím signalizují matce, že by se chtěla ohřát a mazlit se. Matka na to reaguje tichým chrochtáním a olizuje mláďatům opatrně uši (bquiek2.wav). Pokud se mládě opět škrábe matce pod břicho a pod jemným kožichem hledá cecíky, sevře si matka mládě mezi přední packy, otočí ho na záda a myje ho jazykem. Mezitím, co si matka potichu chrochtá, zpívá si mládě veselým kvičivým vysokým tónem (singen.wav)
Další zvuky mláďat Mladé činčily jsou mnohem výřečnější než dospělá zvířata. Mezitím, co hledají ochranu u mámy, často se koná rušná rodinná konverzace. - ospalé mládě a spokojené pod ochranou mámy (sleepy1.wav) - stejné mládě po probuzení (ještě unavené) (wakeup2.wav)
NESNÁZE A OBRANA
Zvuk „Ke mně ne“ Tento zvuk (tmn.wav) používají mláďata už od mala a uchovají si ho po celý život. Použijí ho pokaždé, když chce činčila od sebe odlákat jiná zvířata nebo se cítí stísněně nebo se bojí, že bude někým umačkána a pošlapaná. Tento zvuk signalizuje ostatním zvířatům, že je nevinná a bezbranná (chudák a malá činčila).
Zvuk v nesnázích Cítí-li se činčila obtěžovaná od jiných, odpoví nervózně energickým zvukem (bedr1.wav). Typickým způsobem přešlapuje na misce s jídlem, kde se chce činčila nažrat. Tento zvuk signalizuje ostatním zvířatům, že by měli zmizet. Zůstávají-li netečnými a budou-li dál dotěrní, odpoví utlačované zvíře rázným obranným zvukem viz Vztek a Hněv.
Rázná obrana Zvuk při obraně je velmi energický, hlasitý a krátký výkřik, znějící podobně jako <<keck – keck>> (keck.wav) a znamená tolik, jako „jdi do prd...e!“ nebo „Au! Nech mě být!“ Někdy používá kojící činčila tento zvuk, pokud mláďata sají velmi silně nebo pokud jí ostrými zoubky kousnou. Na farmách a zverimexech můžete ojediněle pozorovat zvířata, která tento hlasitý zvuk používají často a opakují ho, když se přiblížíte ke kleci jen na vzdálenost menší než
VZTEK A HNĚV Pokud má činčila v jednom vrhu mnoho mláďat, řekněme 3 nebo 4, může část mláďat u jednoho cecíku převažovat. Obzvláště pokud matka nemá dost mléka. (činčily mají 6 cecíků a může se vlastně zdát, že to stačí). Poté hladová mláďata bojují, přičemž se kolmo staví na zadní a hrozí zuby a zkoušejí svého protivníka porazit. Konce konců zápas pěstmi v ringu, při němž ale nikdo nebude zraněn. Při těchto rodinných sporech se může matka dobře naštvat. Na to reaguje hlasitým hlukem, který zní trošku jako vrčení. Nezřídka se u toho postaví na zadní a postříká hádající se mláďata močí, aby je od sebe rozehnala.Toto obranné a výhružné chování koneckonců používají také dorůstající zvířata navzájem, pokud se cítí ohrožená. Bázlivá a ustrašená činčila reaguje rovněž stříkáním moči, pokud se hodně přiblíží lidská ruka.
„Rozpad manželství“ (tenhle odstavec mi prostě dává zabrat, nedokážu to s přesností přeložit, ale budu na tom pracovat) Přes všechnu lásku ke zvířatům stojí člověk kvůli - v úzké kleci – jako chovatel před výzvou držet svá zvířata spravedlivým způsobem. Často sedí domácí zvířata celý svůj dlouhý život zavřená v kleci. Ve snaze je ukonejšit se snažíme svým miláčkům umožnit co možná nejpříjemnější život (doslova život člověka), čímž předně zajistíme přílišnou náklonností a volným výběhem – zvířata se potom mohou cítit dobře.Proto nedojde k tomu, že činčilám v kleci občas přeskočí a společně se hádají. Konečně v kleci mají jen omezené možnosti, jak se projít nebo si udělat chvilku pro sebe. Činčily jsou ale všeobecně velmi přátelská zvířata, naštěstí dochází k hádkám jen vzácně. V následujícím příkladu dochází k „rozpadu manželství“, při němž samice sedí rozladěně na ochotu a je obtěžována samcem, který ji provokuje klepáním zubů (knurren.wav). (ten tichý „rachtavý“ šelest v pozadí je klapot zubů samce – zvlášť zřetelný po hlasitém křiku. Jak jsem již výše napsala, v tomto momentě samci stříkla samice do obličeje kvantum moči). Ale samce to zas tak rychle neodradí a skočí nečekaně na prskající samici, nač začne živý hon po kleci ((Käfigjagd.wav). Přitom skáčou obě činčily s plnou sílou proti pletivu a bleskově mění směr běhu).
Klapot zubů Pokud bude činčila obtěžována jedincem stejného druhu a postaví se na zadní a přitom vrčí, často klape zuby, aby ostatním hrozila. Ale dělá to i při jiných situacích: např. sedí po jídle tiše v kleci a skřípe zuby, připadá mi to jako určitý druh zubní hygieny.
VAROVÁNÍ A POPLACH Varování Pokud slyší činčila neobvyklý hluk nebo něco neobyčejného vidí a neumí si to zařadit, reaguje řetězcem krátkých a hlasitých volání (5 -15krát za sebou). Přitom je velmi napnutá a vzrušená a má velký strach. Tento křik se podobá vysokému štěkání a zní trochu jako <<üätt – üätt – üätt – üätt>>. Ve volné přírodě slouží tento zvuk jako poplach pro celou kolonii a varování před určitým nebezpečím (warn1.wav zde je činčila neklidná kvůli vzdálené oslavě s ohňostroji). V mém vlastním malém chovu mám přece jenom vždycky doje, že ostatní činčily zůstanou od varování úplně bez rozpaků a nijak rozčilení varující činčily nesdílejí. Každá nová činčila reaguje na své nové okolí často takovým voláním, všechno jí přijde cizí. Ale časem, když si činčila na nové okolí zvykle a stane se krotkou, slyšíme varovné volání jen vzácně. Činčily mají velmi dobrý sluch. Když např. někde bouchnou dveře od auta, nebereme to my lidé prakticky na vědomí, jelikož jsme na to zvyklí. Činčilám se tento zvuk zdá – vždycky je pak ještě chvíli ticho – cizí a hrozivý a začnou mít strach. Oproti tomu hudba (i hlasitější) je obvykle nevyděsí. Tu a tam můžeme pozorovat, jak činčila takto štěká i ve spánku. Častěji potom slyšíme pouze ojedinělé volání a zní to trochu nevlídně – tak jako by činčila chraptěla. Jsem si absolutně jistá, že činčily příležitostně sní a cizí zvuky do jejich snů „zasadí“ – jako my lidé. Zdá se, jako by občas měly noční můry.
Krátký poplach Při nějakém zvuku, který si činčila neumí zařadit, vytuší akutní nebezpečí a uteče tak rychle, jak jen to jde, u čehož 1x hlasitě zakřičí, zní to jako <<Hababababapp>>. I když zvířeti není v takové situaci do smíchu, vyzní tento zvuk opravdu legračně. Výkřik ze strachu. V extrémních situacích reaguje nervózní a vyplašená činčila dlouhým pronikavě znějícím výkřikem. Od krotké činčily se tento výkřik slyší jen velmi, velmi vzácně. Činčily používají tento výkřik i tehdy, pokud je něco bolí, např. když dospělá činčila mládě šlápne, nebo pokud spadne mládě z poličky.
ŽRANÍ A HLODÁNÍ
Hlodání dřeva: (holznag.wav) Milovaný cracker (cracker.wav). |
 |
|